AoE2.own.cz :: Age of Empires II: The Conquerors

Navigace

Odkazy

Anketa

Divy světa

Aztékové:

Templo Mayor byl jedním z monumentálních chrámů v aztéckém hlavním městě Tenochtitlanu, které je dnes známo jako Mexico City. Svojí architekturou se chrám řadil k pozdnímu období klasické mesoamericy.

Přezdívalo se mu Huey Teocalli, což v jazyce nahuatlu (aztéčtině) odkazovalo na bohy Huitzilopochtliuse (bůh války) a Tlalocose (bůh deště a zemědělství). Chrám byl věnován oběma, přičemž každý z nich měl na vrcholu pyramidy svoji vlastní svatyni, ke kterým vedla i oddělená schodiště.
 

Monument, vysoký přibližně 100 metrů, dominoval tehdejší posvátné čtvrti. Jeho stavba byla započata okolo roku 1325 a dočkal se hned šesti přestaveb. Nakonec jej ale potkal stejný osud, jako jeho stavitele a roku 1521 byl zničen Španěly.
 

Skutečný div, hlavně co se AOE2 týče. Křivky divu totiž detailně kopírují katedrálu Panny Marie v Cáchách, ta se však nachází v Německu…

Stavba byla započata koncem 8. století; roku 800 byl dokončen románský chór na půdorysu pravidelného osmiúhelníku zaklenutý ve výšce 32 metrů kopulí. Roku 814 byl v kostele pohřben jeho zakladatel, Karel Veliký. V roce 936 zde byl korunován Ota I. Veliký; během následujících století pak bylo pomazáno, korunováno a symbolicky posazeno na trůn Karla Velikého celkem 30 králů a 12 královen (poslední z nich byl roku 1531 Ferdinand I. Habsburský). Od roku 1349 se konají pravidelně každých 7 let procesí do Cách.
 

V letech 1355 - 1414 byl vystavěn na východní straně gotický chór, kde jsou v současnosti ve zlaté schráně uloženy ostatky Karla Velikého. V 18. století byla přistavěna Maďarská kaple, vybudovaná nákladem krále Maďarska a Polska Ludvíka I. (dokončena 1767). Během 2. světové války byly zničeny v gotickém chóru vitráže o celkové ploše přes 1000m2; byly nahrazeny moderními v letech 1949 - 1951. Roku 1978 byla katedrála zařazena jako první stavba v Německu na seznam světového dědictví UNESCO.
 

Hagia Sofia, v překladu Chrám Boží moudrosti, je jednou z nejznámějších sakrálních staveb světa, stojící v Istanbulské zátoce Zlatý roh. Dodnes představuje nejvýznamnější památku byzantské architektury a symbol celého Istanbulu.

Byla postavena na popud byzantského císaře Justiniána a vysvěcena 26. prosince 537, a to na místě, kde stál již dříve chrám sv. Sofie. Architekty stavby byli Isidor Mílétský a Anthémios z Trallu. Dlouhá staletí chrám sloužil jako katedrála Konstantinopole, s výjimkou období let 1204-1261, kdy došlo k dobytí města čtvrtou křížovou výpravou, a vláda přešla pod správu latinského patriarchy konstantinopolského.
 

Dobytí Byzantské říše Osmany, mělo za následek přestavbu chrámu na hlavní, nyní již Istanbulskou, mešitu.

Roku 1934 nařídil Mustafa Kemal Atatürk, tehdejší prezident Turecké republiky, sekularizaci mešity a její přestavení na muzeum.
 

Legendy spojují Rock Cashel se svatým Patrikem a jeho setkáním se samotným Ďáblem, který svými kusadly vykousl kamennou tvrz z kusu skály. Není tedy třeba dále vysvětlovat, proč se termín Caiseal dá volně přeložit jako kamenná tvrz. Navíc místo v Irské provincii Munster, kde nyní zřícenina stavby stojí, je od konce 4. století označováno jako sídlo munsterských králů, proto je hrad někdy přezdíván Kamennou tvrzí králů.

Vykopávky odhalily hned několik pohřebišť a základů církevních budov z devátého či desátého století, ale za skutečně doloženou historii, se dá považovat období od dvanáctého století, kdy se z tvrziště stalo hlavní křesťanské centrum.
 

Léta páně 1101, dal munsterský král Muirchertach O‘Briain vystavit kostel a krátce na to byla vztyčena i impozantní kuželová věž, která stojí dodnes. O desetiletí později se z Rock Cashelu stalo arcibiskupství. Další stavbou, jež se zachovala, je Cormacova kaple z roku 1134, kterou s největší pravděpodobností přistavěli benediktínští mniši. Samotné městečko Cashel, které leží pod tvrzí, bylo založeno arcibiskupem o století dále, stejně tak dominikánské převorství.

Celý malebný komplex hovoří sám za sebe a je jedním z nejvýznamnějších kolekcí keltského umění a středověké architektury.
 

Temple of Heaven, nebo podle přesného překladu z čínštiny - Nebeský oltář, je komplex taoistických budov ležících v jihozápadní části Pekingu. V dobách čínského impéria sloužil ke každoročním ceremoniím modliteb za dobrou sklizeň, císařů dynastií Ming a Qinq.

Původní chrámový komplex byl dostavěn roku 1420, za vlády tehdy osmnáctiletého císaře Yonglea, který zároveň položil i základy slavného Zakázaného města. Ke svému jménu však chrám přišel až o století později, v rámci rozšíření a přistavění tří dalších pekingských chrámů – Slunce, Země a Měsíce, císařem Jiajingem.
 

Roku 1998 byl chrámový komplex přidán na seznam světového dědictví UNESCO, jako místo s nesmírným kulturním významem a impozantní architekturou, která dokonale odráží ducha starověké orientální civilizace.
 

Roku 520 bylo v italské Ravenně postaveno mausoleum jakožto budoucí hrobka ostrogótského krále Theodorica I. - Velkého. Pouhých 20 let později však město dobyl generál byzantské říše Flavius Belisarius, který nechal pozůstatky panovníka vynést a rozptýlit, aby mohl mausoleum vysvětit na kostel.

Mausoleum tedy prošlo několika přestavbami až do současné podoby – dvou desetiúhelníků sestavených z istrijského kamene, položených nad sebou a zastřešených jediným masivním menhirem o hmotnosti tří set tun a průměru deseti metrů. Uvnitř mauzolea se nachází místnost, pravděpodobně sloužící jako kaple, a schodiště vedoucí do patra s kruhovým porfyrovým hrobem Theodorica I. Velkého.
 

Jedná se o jedinou dochovanou královskou hrobku daného období. Roku 1996 byla stavba zapsána do Světového dědictví UNESCO. Dle hodnocení Mezinárodní rady pro památky a sídla stavba nijak nevychází z byzantského umění, ačkoliv používá římskou stavební techniku opus quadratum, při které se na sebe pokládají jednolité kamenné bloky.